Articles > Táborští olympiádníci
.. sportovni ehm reprezentace nasi skoly :) proste se zas predvedli ;)
Autor : Michal / Date : 2005-06-05 23:32
Zobrazit/přidat komentáře : (1)
Hodnocení : 6.79
Z ne zcela jasných důvodů bylo několik nás rychtářů vybráno, aby v posledních květnových dnech reprezentovali naše gymnázium na celorepublikovém setkání středních škol v Táboře. Vidina víkendu stráveném v malebném jihočeském městečku, kde v každé hospůdce točí v Praze tolik opomíjené Budvárky v nás probudila nemalá očekávání…
Tak tedy pěkně popořadě: v pátek 27.5. před polednem vyrážíme auty ze Smíchova směr Tábor. Sestava skupiny: Ondra Dufek, Láďa, Thomas, Já(Michal), Anča Tupá, Zuzka, Alenka, Pavla Houšťa a samozřejmě pedagogický dozor, pan učitel Svoboda – dále Jarda.
Do Tábora dorážíme po nezbytné občerstvovací pauze kolem půl druhé a hned míříme společně s Jaroušem do sympaticky vyhlížející hospůdky na náměstí. Časový harmonogram, podle kterého jsme měli být už dávno ubytovaní nás moc netrápí, a tak po chvíli vyzvání telefon. Jarda se zuřícímu organizátorovi pokouší vysvětlit, že jsme po náročné cestě notně dehydratovaní a potřebujeme doplnit tekutiny, ten však na naše potřeby nebere ohled a trvá na okamžitém příjezdu. Po nátlaku se tedy, ač neradi, vydáváme bloudil po městě, až po půl hodině konečně dorážíme na místo – Gymnázium Pierra de Coubertina (nebo jak se to píše..)
Namísto přivítání nás pořadatelé nahánějí do šaten a následně hned na podivnou překážkovou dráhu. V rychlém sledu pak následuje slavnostní zahájení, soutěž ve střelbě na koš, slalom a nakonec největší hovadina dne – běh s kusy švédské bedny, po kterém marně lapáme po dechu. Při pohledu do tváří účastníků z ostatních škol začínáme tušit, že naše představa o sportování se s tou jejich příliš neshoduje…
Poté, co jsme složili zavazadla v místní ubytovně, se za doprovodu průvodců vydáváme na večerní vycházku do města. Po zastávce v cukrárně, kde měl každý člen výpravy předplacenou objednávku za 80,- (pořadatelé patrně čekali, že budeme parný podvečer zahánět zmrzlinovým pohárem, HOHO, Stella Artois za 25 byla jasná volba) jsme se uchýlili zpět do již zmiňované restaurace na náměstí s příznačným názvem Budvarka… Piva z Budějic za 18 do nás padali jedno za druhým, a tak jsme zprvu ani nepostřehli, že na zahrádce hned za námi vysedává celý organizační výbor…Jejich přítomnost jsme zaznamenali teprve když i oni poznali kdo že to sedí vedle nich a začali nás tam pomlouvat…
Organizátory jsme za pomoci alkoholu hodili rychle za hlavu, daleko větším problémem se ale ve 23 hodin ukázal fakt, že naše noclehárna za hodinu zavírá. Rozuzlení této zapeklité situace přišlo doslova samo. Nebo spíše přijelo – z šera noci vystoupila známá postava p.uč. Svobody, který nám nabídl odvoz autem. Naštěstí jsme měli upito víc než on, a tak jsme dlouho neváhali. Děvčata ale přeci jen nebyla tolik co my, a tak se na ubytovnu vydaly raději busem. My kabrňáci jsme se namačkali do feliny (což byl docela problém - vzhledem k tomu, že na jednom ze zadních sedadel bylo rozměrné zavazadlo, nezbylo nám než se 3 zmáčknout na zbylé místo). Jarda řídil zkušeně (aspoň nám to tak připadalo), dokonce nás místo na nocleh zavezl nejdřív na nákup do nedalekého Tesca – basa Budvarů nám měla zajistit zábavu na zbytek noci. Po příjezdu na internát jsme ale s překvapením zjistili, že členové ostatních výprav jsou až na malé výjimky už dávno v postelích a ti co zbyli – 3 buci z Brna naše potřeby rozhodně nepokryli. Nezbylo, než se skalit ve stejné sestavě jako v Praze…
Nazítří nás probudila banda buráků z vedlejšího pokoje. Na jejich řev „BUĎÍČEK“ v pravdě nekřesťanskou hodinu – 6:30 jsme rychle odpověděli: „DRŽTE HUBY“. Poklidné snění se jim ale bohužel podařilo nenávratně zhatit a tak jsme se vydali s ostatními na snídani.
Program dopoledne v nás vzbuzoval oprávněnou hrůzu – závod v plavání. V této disciplíně jsme skutečně nezazářili a suverénně potvrdili poslední místo z minulého dne. Následně jsme se přesunuli na atletický ovál, kde nás čekali další disciplíny. A to disciplíny vskutku netradiční: štafeta v běhu s rukama v botách, ve dvojicích svázaných šátkem atp. Namísto trénování těchto bizarních sportovních disciplín, jako to dělali ostatní skupiny, se naše výprava věnovala oblíbené činnosti – zevlování. Nebylo proto překvapení, když jsme doběhli opět poslední. Stejné umístění jsme obhájili i v následující disciplíně – skoku do dálky.
Po obědě je na programu kanoistika na rybníce Jordán. Do závodu vstupujeme jako jasný outsider s jediným cílem – neutopit se. Naše posádky však soupeře i sami sebe překvapují a dojíždí si po výborném výkonu pro 3. pozici…
V následujícím klání, tentokrát ve vědomostní soutěži olympijských vědomostí už ale opět potvrzujeme pozici největších lemplů a jen shodou náhod končíme o bod předposlední.
To nejlepší má ale teprve přijít – po večeři se všichni scházíme v malé tělocvičně na prezentaci škol. Jak již bystrý čtenář může tušit, prezentaci Gymnázium J. G. Jarkovského připravenou nemělo. Před totálním znemožněním nás ale zachránila lest hodná nejpodlejších stratégů: Vedle basy piv jsme předchozí večer koupili i prázdné DVD, které Ondra zkušeně poškrábal tak, že nešlo spustit ani na notebooku. Snadno jsme ho tak mohli vydávat za báječnou video prezentaci, která se nešťastnou náhodou cestou poškodila a k našemu velkému smutku je nyní nepoužitelná. Odhalení bylo nemožné. Jako záskok předstoupila před posluchače Zuzka, která si připravila několik slov o naší škole. Určitě jí patří dík za projevenou odvahu a iniciativu, nicméně předvedený výkon s otázkami typu „byli jste někdy v Praze?“ byl více než slabý a může být jen velkým varováním pro další veřejné vystupování referentky…(promiň Zuzko, ale to bylo fakt strašný).
Popsaný trapas jsme ihned BĚŽELI zapít do Budvarky…Stejně jako předešlý večer se následně skupinka pitichtivých vydala s Jaroušem do Tesca. Místo piv ale přišla tentokrát na řadu švestka od pana Jelínka… Zmínku ještě zaslouží ostraha supermarketu: již předchozí večer neprojevil žádné slitování s bandou přiopilých mladíků a peskoval nás slovy o slušném zákazníkovi. Dokonce se mu nezamlouvalo užívání nákupního vozíku jako koloběžky, za což nám dokonce hrozil potížemi…A dnes – přicházíme do prodejny s dětským vozíkem s autíčkem a hned u vchodu křepčíme „Há, ten tlusťoch(ochranka) tady dneska není.“ Jaké bylo mé překvapení, když jsem za svými zády uslyšel známý hlas, který mi nesmlouvavě přikazoval odparkování nevhodného nákupního košíku…
Na ubytovně to tentokrát žilo o něco víc než včera, do našeho kaličského doupěte dorazila i kompletní výprava z Budějovic. Rozjeli jsme oblíbenou picí hru s počítáním do 7 a když už nám dělala čísla potíže, naučili nás naši noví přátelé hru novou, použitelnou právě v případech pokročilejšího opilectví: Skupina pičů a piček sesedne do kruhu a najednou ukáže prsty jedné ruky číslo. Jeden ze střízlivějších jedinců prsty sečte a výsledné číslo v kruhu rozpočítá. Na koho to vyjde, ten pije. Jednoduché, rychlé a účinné… Výsledkem byla další z mých maškarních kreací – Elvis.
Kolem třetí začali méně vytrénovaní jedinci odpadat. Když i my s Thomasem jsme sami ve dvou udolali švestičku, vydali jsme se na výpravu za slečnami z Budějic, které nás již dříve opustily. Zjevně v nich ale náš nenadálý vpád na jejich pokoj neprobudil ty správné vášně a tak bylo jediným výsledkem uzamčení dveří našim dalším návštěvám. Kolem čtvrté docházeli síly i nám a tak se postupně i zbytek uložil ke spánku.
Nedělní ráno bylo po méně než 3 hodinách spánku víc než krušné – turbulence nejen v hlavách a doznívající alkohol učinily vstávání nesnesitelným. I přes viditelné zmožení se ale naše družstvo v poslední disciplíně – turnaji ve volejbale, který byl na programu hned po snídani, umístilo na 2. místě, hned za profesionálkami obsazeným týmem sportovního gymnázia z Brna.
Následovalo už pouze loučení a po nezbytné rozlučovací zastávce v Budvarce cesta zpět domů, do špinavé, smradlavé a drahé, přesto všemi rychtáři zbožňované Prahy.
-----Parádní akcička----

>> FOTOGALERIE <<